Standart

Bernský salašnický pes (Berner Sennenhund – Dürrbächler)
Standard FCI č. 45 ze dne 5.5. 2003
 

Země původu: Švýcarsko
Datum publikace platného originálního standardu: 25. 3. 2003
 

Použití: Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.
 

Klasifikace FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
 

Krátký historický přehled: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
 

Celkový vzhled:

Dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.
 

Důležité proporce: Poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10; spíše kompaktní než obdélníkový pes. Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.
 

Charakteristika: Spolehlivý, pozorný, ostražitý a nebojácný v každodenních situacích; dobromyslný a příchylný vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.
 

• Hlava: Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.

• Lebka: Při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.

• Stop: Výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.

• Nosní houba: Černá
  Tlama: Silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.

• Pysky: Přiléhající, černé.
  Chrup: Úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.

• Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.

• Uši: Středně velké, vysoko nasazené, zavěšené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.

• Krk: Silný, svalnatý, středně dlouhý.

• Trup: Silný, kompaktní. Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.

• Hřbet: Pevný, rovný a vodorovný.

• Bedra: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.

• Záď: Měkce zaoblená

• Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu. Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.

• Ocas: Huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.

• Hrudní končetiny: Silná stavba kostí. Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.

• Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.

• Nadloktí: Dlouhé, šikmo postavené

• Loket: Dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.

• Předloktí: Silné, rovné.

• Přední nadprstí: Při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.

• Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.

• Pánevní končetiny: Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.

• Stehna: Dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.

• Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.

• Lýtka: Dlouhá, dobře šikmo postavená.

• Hlezno: Silné, dobře zaúhlené.

• Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování paspárků zákonem zakázáno).

• Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

• Chody: Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

• Osrstění: Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.

• Zbarvení: Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi; s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.
  Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům. Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.

• Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.

• Toleruje se malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.
   

Velikost: Kohoutková výška u psů činí 64 – 70 cm, ideálně 66 – 68 cm; u fen 58 – 66 cm, ideálně 60 – 63 cm.
 

Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné stupni jejího vyjádření.

• Nejisté chování.

• Jemná stavba kostí.

• Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.

• Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.
   

Osrstění: Vysloveně kadeřavá srst.
 

Vady kresby srsti:

• Chybějící bílá kresba na hlavě.

• Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.

• Bílý límec.

• Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).

• Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).

• Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).

• Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.

• Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.

• Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)

• Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

Vylučující vady:

• Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.

• Rozštěp nosu.

• Podkus, předkus, zkřížený skus.

• Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“).

• Entropium, ektropium.

• Zalomený ocas, zatočený ocas.

• Krátká nebo patrová srst.

• Chybějící trojbarevné zbarvení.

• Základní barva jiná než černá.
   

Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
 

Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá, v šourku plně sestouplá varlata.

 

Zpět na úvodní stranu